Nejprve snad pár slov k historii Iveca jako takového. Vznik značky Iveco, jejíž název je zkratkou pro Industrial Vehicles Corporation, se datuje jen tři roky před uvedení samotného Daily. Iveco bylo založeno roku 1975 v Turíně pod taktovkou manažera Fiatu Bruna Beccaria. Dohromady se pod název Iveco sloučilo hned pět značek. Byly to italské společnosti Fiat Veicoli Industriali, Officine Meccaniche a Lancia Veicoli Speciali, dále také francouzská společnost Unic a německá Magirus.

Iveco od samého začátku vyrábělo především středně těžká a těžká nákladní vozidla a autobusy. Jednou z významných modelových řad bylo například Iveco Zeta, vyráběné od roku 1977 až do nahrazení novým modelem Eurocargo v roce 1991.

Pro nás je ale zlomový rok 1978, kdy Iveco ukázalo světu první lehké užitkové vozidlo ve svém portfoliu.

První generace 1978 – 1990

Prapůvodní Daily na silnicích vzpomene už asi jen málokdo. Přesto se však jednalo o poměrně zlomový vůz, a to nejen v rámci Iveca. Daily představovalo úplně první užitkové vozidlo s nezávisle zavěšenými předními koly. Konstrukce dále pokračovala silným ocelovým rámem a končila u poháněné tuhé nápravy vzadu. Modely 35 a 50 označovaly maximální povolenou hmotnost (3,5 nebo 5 tun) a kapacita pro náklad se vyšplhala až na úctyhodných 17 m³.

V rámci koncernu se Daily prodávalo také coby Fiat Daily a svou vlastní verzi nabízela i Alfa Romeo, tentokrát jako AR8. Na východních trzích byl vůz k dostání coby srbská Zastava Rival.

Základním motorem byl atmosférický diesel o výkonu 54 kW, disponující na dnešní dobu poměrně chabými 141 Nm točivého momentu. Dramatické zlepšení přišlo až v roce 1985, kdy do nabídky přibylo TurboDaily. U něj – jak ostatně název napovídá – úřadoval pod kapotou výkonnější turbodiesel stejného obsahu, ale tentokrát o výkonu 71 kW a s točivý momentem 217 Nm.

Rok 1984 přinesl vůbec poprvé také verzi s pohonem všech kol, poskytující vynikající prostupnost terénem. Už tou dobou bylo Daily k dostání coby klasická dodávka, ale také jako valník, kombi pro přepravu osob nebo jako podvozek pro individuální nástavby.

Druhá generace 1990 – 2000

Druhé Daily přišlo s devadesátými léty, mělo navýšenou celkovou hmotnost a ve všech ohledech se jednalo o rapidní skok kupředu oproti předchůdci. Do určité míry se zde projevilo spojení s Fordem, ve kterém Iveco vlastnilo od roku 1986 podíl v hodnotě 52 %. Je drobnou zajímavostí, že ve Velké Británii nebylo Daily prodáváno ve verzi do 3,5 tuny, právě kvůli konkurenčnímu boji s Transitem – tou dobou v jedné rodině.

Rok 1996 znamenal pro druhou generaci Daily rozsáhlý facelift s novým designem, ale také novými motory. Původní dieselové agregáty o objemu 2,5 litru nahradily větší jednotky o objemu 2,8 litru. K mání byly atmosférické i turbo verze. Podstatné prvenství si Daily připsalo v roce 1998, kdy se na trhu objevilo jako vůbec první lehké užitkové vozidlo s pohonem na CNG.

Třetí generace 2000 – 2006

Zatímco druhá generace byla pořád jen mohutně upraveným prvním modelem, skutečně nový vůz představilo Iveco až těsně před novým miléniem. Zbrusu nové Daily bylo hezčí, agilnější, schopnější a vybavené špičkovými technologiemi. Motory přišly vůbec poprvé se vstřikováním common rail, variabilní geometrií lopatek turbodmychadla a v nabídce nechybělo ani CNG.

Již v prvním roce sériové výroby bylo Daily vyhlášeno dodávkou roku a rok 2004 se nesl v duchu technických změn. Daily dostalo poprvé třílitr F1C o výkonu 100 nebo 122 kW a absolutní novinkou se stala také automatizovaná převodovka, doplňující ručně řazené pěti a šestikvalty. Inovativní skříň s názvem Agile byla ve skutečnosti také manuálem, ale doplněným o elektro-hydraulické ovládání spojky a řazení.

Čtvrtá generace 2006 – 2014

Pro celkově čtvrté Daily, které dnes vídáme na silnicích ve vůbec nejvyšších počtech, opět platí, že se jedná o radikálně zmodernizovanou předchozí verzi. Novinka si nesla design karoserie od Giugiariho a byla dostupná opět v mnoha variantách včetně minibusu, dodávaného na trh pod značkou Irisbus. Některé modely s úspornějšími motory se poté dočkaly i označení EcoDaily. Po odmlce se vrátil také pohon všech kol, nabídnutý pro modelový ročník 2007. Celková hmotnost u nejtěžších modelů vystoupala až na 5,5 tuny.

Další facelift – občas též označovaný jako samostatná generace – přišel v roce 2011. Všechny motory, sahající objemy od 2,3 do 3 litrů, přešly na novou emisní normu Euro 5. Zároveň Daily doznalo pokrok v bezpečnosti a v uživatelském komfortu uvnitř kabiny. I tak si ale Daily dál drží svůj specifický styl. Zatímco u většiny lehkých užitkových vozidel je kabina často odvozena od osobních vozů, Daily má robustní a čistě užitkovou kabinu, převzatou spíše z náklaďáku.

Pátá generace 2014 – dosud

S označením generací je zejména u posledních modelů Daily trochu kříž. Samotné Iveco mluví o aktuálním Daily jako o celkově třetí generaci, třebaže předchozí obměny vždy změnily vůz k nepoznání. Ať už ale chcete o současném Daily referovat jako o třetím, pátém nebo šestém v pořadí, důležitá je opět hlavně odlišnost od předchozího modelu.

Daily je opět designově zajímavější, ale také pohodlnější, praktičtější a úspornější. Nový vůz nabyl v oblasti nákladového prostoru, získal nové zavěšení a dostal níže umístěnou ložnou plochu, usnadňující nakládání. Kabina je tišší a komfortnější, má efektivnější klimatizaci a motory, sahající výkony od 85 do 150 kW, jsou spořivější. Přibyl také osmistupňový automat Hi-Matic, nahrazující starší robotizované manuály.

Kvality nového vozu potvrdilo opět i ocenění dodávka roku. Tu dostalo Iveco hned v roce 2015. Ačkoliv se poslední Daily na trhu s použitými vozy objevuje zatím pouze poskromnu, už teď mu lze předpovídat velmi zářnou budoucnost i v tomto odvětví. Iveco svou konkurenci vždy předčilo v řadě ohledů a zákazníci jej budou poptávat dál a dál.