Nástupce Opelu Arena oslovil řadu zákazníků už svým designem, jehož součástí byly atraktivní a nebývale propracované detaily. Rozdílů se sourozenci ale nebylo mnoho a vůz se lišil hlavně přepracovanou maskou chladiče, která byla doplněna blikači umístěnými do předního nárazníku.

Vzhled užitkového Opelu se více přiblížil Renaultu v rámci faceliftu v roce 2006, během něhož byly odstraněny blikače z nárazníku a staly se součástí hlavních světlometů. Ačkoliv se na původním designu dodávky stihl podepsat zub času, dodnes mezi svými konkurenty působí svěžím dojmem. Vůz tak může sloužit jako ukázkový příklad, že i jednoduché praktické tvary mohou vypadat k světu.

Kromě vzhledu dokáže Vivaro oslovit i svými jízdními vlastnostmi, které jsou na poměry dodávkových vozidel jisté a vůz je snadno ovladatelný. Pocitem z řízení se tak užitková dodávka blíží běžným osobním automobilům.

Výbava

Čím se Opel Vivaro nelišil od svých konkurentů, byla nabídka dostupných provedení. První majitelé si mohli objednat dvě různé délky, závislé na délce rozvoru náprav. Katalog výbavy nabídl i dvojici dostupných výšek střechy, z nichž je na trhu s ojetinami s velkou převahou zastoupena základní varianta. Vyšší karoserie je na českých silnicích spíše vzácností.

Opel kromě standardní plechové dodávky nabídl i verzi určenou k přepravě osob, která se těší velké oblibě. Lavice sedadel jsou samozřejmě vyjmutelné a rozsah prosklení karoserie byl závislý na zvolené konfiguraci sedadel.

Výbava jako taková rozhodně nepatří k hlavním lákadlům modelu, avšak v interiéru oproti konkurenci nic nechybí. Mnoho exemplářů na trhu s ojetinami je vybaveno centrálním zamykáním a dokonce i klimatizací.

Motorizace

Přestože páteř nabídky motorizací tvořily vznětové agregáty, základem se v době uvedení na trh stal zážehový agregát o výkonu 88 kW. Ten se ale pro pohon užitkové dodávky nehodil a z důvodu nízkého zájmu byl z nabídky odstraněn při modernizaci v roce 2006.

Naprostá většina zákazníků totiž upřednostnila úsporné diesely, zastoupené hned třemi motory v několika výkonových specifikacích. Standardem nabídky byl čtyřválec 1.9 dCi, který v případě Opelu nesl označení DI a byl k dispozici s výkony 60 a 74 kW. Dva roky po uvedení Vivara na trh, rozšířil nabídku i nejvýkonnější motor, a sice čtyřválec 2.5 dCi o výkonu 107 kW. Ten je ale mezi ojetinami raritou a v dnešních dnech trpí častými závadami.

Pravděpodobně nejvhodnější volbou ze všech nabízených motorů je dvoulitrový turbodiesel 2.0 CDTi (2.0 dCi v případě Renaultu), jenž se stal součástí nabídky v rámci modernizace pro rok 2006. Motor vyráběný v provedeních o výkonu 66 a 84 kW disponuje povedenou konstrukcí, která je doplněna dobrou spolehlivostí.

Poruchy

Vivaro po dlouhých letech pracovního nasazení trpí nízkou životností podvozku, zejména vůlemi přední nápravy a opotřebenými ložisky kol. Problémy mají i samotné motory 1.9 DI a 2.5 dCi, u nichž se mohou dostavit nákladné potíže v podobě problematických turbodmychadel, vstřikovačů a zanesených ventilů EGR. Doporučujeme tak zvolit spolehlivější modernizovaný exemplář s motorem 2.0 CDTi, doplněný odolnější převodovkou PF6.