Užitková verze byla u dealerů k dostání v několika různých provedeních, jejichž základem se stala klasická dodávka. Ta byla v nabídce doplněna dodávkou se zvýšenou střechou, dodávkou s vyjímatelnou druhou řadou sedadel a prosklením, valníkem či podvozkem s kabinou, jež mohl být osazený libovolnou nástavbou. Osobní varianta byla schopná převézt až 9 osob a pro zákazníky operující v náročných podmínkách byl k dispozici pohon všech kol 4Motion.

Transporter však nebyl v nabídce sám a dostal hned dva sourozence. Prvním byl model Caravelle – primárně určený pro přepravu více pasažérů a oproti osobnímu Transporteru nabízející lepší výbavu. Vrcholem nabídky se stal Multivan, který byl nejluxusnějším a také nejdražším provedením. Interiér na úrovni osobních vozů byl mimořádně variabilní a pojmul až 7 osob ve vysokém komfortu.

Jízdní vlastnosti Transporteru i jeho sourozenců jsou nad průměrem třídy, ale samozřejmě nelze očekávat velké dynamické výkony. Při jízdě jsou tyto dodávky klidné a čitelné, ale velké rozměry a vysoká hmotnost se projevuje v zatáčkách, do nichž se nedotáčivý vůz obtížněji skládá. Po stránce praktičnosti je pak Transporter velmi prostorný i v případě modelů Caravelle a Multivan, které disponují objemným zavazadelníkem.

Výbava

Podobně jako u ostatních dodávek na trhu, je i v základní výbavě Transporteru jen to nejnutnější. Vše ostatní bylo k dispozici pouze za příplatek. O něco lépe je na tom Caravelle a Multivan, jenž se snaží více přiblížit běžným osobním vozům. Luxusně střižený Multivan mohl být vybavený prvky jako automatickou převodovkou, koženým čalouněním, navigačním systémem a řadou dalších.

Motorizace

Rozsah nabídky motorizací byl téměř totožný s předchozím provedením T4, avšak jednotlivé agregáty byly obměněny a později znovu při faceliftu v roce 2009. Standardním motorem byl nevhodně zvolený benzínový dvoulitr s 85 kW, který nebyl nejlepší volbou pro těžký dodávkový vůz, ale byl spolehlivý. Z benzínových motorů byla k dispozici i legendární jednotka VR6 o objemu 3,2 litru a nejvyšším výkonu 173 kW. Silný agregát si bohužel vyžádá obrovské množství paliva, což značně ovlivňuje jeho nízkou cenu v inzercích. V rámci modernizace se pod kapotu dostal přeplňovaný dvoulitr TFSI o výkonu 150 kW, který si oproti VR6 vyžádal výrazně méně paliva.

Nejvhodnější volbou pro zákazníky se ale samozřejmě staly turbodiesely, jejichž základem byla zpočátku nesmrtelná jednotka 1.9 TDI o výkonu 62 a 75 kW. Její prodej byl však v rámci faceliftu zrušen a motory byly nahrazeny dvoulitrovými agregáty se systémem Common-Rail a se stejnými výkony.

Vrcholem nabídky dieselů byly do roku 2009 pětiválcové agregáty 2.5 TDI, jejichž výkon dosahoval 96 a 128 kW. Přestože obě varianty nabízely slušnou porci výkonu, jejich konstrukce už nebyla tak robustní a při nákupu je stěžejní věnovat pozornost stavu opotřebení motoru. Po modernizaci byly z dieselových motorů k dispozici pouze relativně spolehlivé čtyřválce s výkonem 84, 103 a 132 kW.

Poruchy

Volkswagen Transporter T5 se všeobecně řadí k trvanlivým vozům, které s pravidelnou údržbou dokáží zvládnout opravdu vysoké nájezdy. S klasickými čtyřválcovými diesely se zájemci o ojetá auta nemají čeho bát, v případě exotických pětiválců je nutné být v pozoru. Ke známým problémům se řadí tekoucí vodní pumpa, průnik chladicí kapaliny a nafty do motorového oleje nebo rychlé opotřebení povrchů pístů vedoucí až k totální destrukci motoru. Z obecnějších problémů, stíhajících všechny vozy T5, lze potom jmenovat poruchy alternátorů a klimatizací, případně opotřebení dvouhmotového setrvačníku, přítomného u všech dieselových motorů. Jelikož je výběr ojetin opravdu rozsáhlý, nevyplácí se nákup Transporteru uspěchat.